29/10/2009
Původní urbanistická koncepce Marxovy/Benešovy třídy vzešlá ze soutěže se v průběhu času neukázala jako právě ideální, na čemž se dále podstatnou měrou podílela nevhodná materiálová báze a naprosto nepružná těžkopádnost tzv. zprůmyslněného socialistického stavebnictví. Vcelku to mělo za následek výstavbu panelových domů v kvalitě a omezených prostorových možnostech systému T06B, jenž v podstatě neumožňoval vytvoření plnohodnotných podnoží domů. Doplnění zastřešených chodníků konstrukčně z hlediska životnosti naprosto nepovedených jen zvýraznilo naprostou neobytnost a nepřívětivost prostředí pro člověka jako uživatele veřejného, příp. poloveřejného prostoru. S tím souvisí i systém vozidlových komunikací dimenzovaný zcela neadekvátně k vlastní potřebě zóny. Dnes není Benešova třída ani odpovídajícím prostředím pro veřejný život svých obyvatel, ani městskou ulicí, ale naddimenzovaným dopravním koridorem, jemuž ovšem chybí logické napojení na dopravní strukturu města. Slovo "chybí" však není docela přesné, neboť dle našeho názoru právě přehnaná kapacitnost stávajících komunikací jde nad rámec potřebné obsluhy a vytlačuje člověka z městského prostoru.
Zde spatřujeme prvopočátek úvah o koncepci celkové regenerace. Nestačí technicky vyřešit stavebně technický stav objektů tak, aby nebyly každoroční výdaje města na jejich opravu nutné, ale naopak se nejprve zamyslet nad tím, zda stávající urbanistická koncepce již není pasé a nevyžaduje komplexní restrukturalizaci, jejímž výsledkem bude vytvoření zcela jiného prostředí, než na jaké jsou dnes Hradečané zvyklí. Cílem totiž v žádném případě není řešení spočívající, nadsazeně řečeno, v barevném nátěru fasád, výměně asfaltu za dláždění na chodnících, umístění laviček a vysázení několika desítek nových stromů.
Vprostoru tvořeném pouze výškovými budovami je jen velmi obtížně možné vytvořit měřítkově příjemné prostředí pro člověka, proto bychom chtěli stávající, ale očištěnou urbanistickou strukturu doplnit o další nízko až středněpodlažní zástavbu, jež by ssebou zároveň nesla příslušně obsáhlé plochy pro odstavení vozidel, ovšem mimo těžiště pohybu pěších, jimž by mělo být navráceno přirozené právo prvořadých a hlavních uživatelů veřejného prostoru, na jehož logickou a měřítku člověka odpovídající konfiguraci klademe důraz.
Pokud se spokojíme snávrhem technických opatření, jež zastaví progresivní chátrání stávajících staveb, sice prodloužíme jejich životnost, avšak hovořit vtéto souvislosti o regeneraci či humanizaci, to je poněkud silná káva.
Navrhujeme komplexní změnu prostředí, jež by měla spočívat především ve změně komunikačního systému, a to jak vozidlového, tak i pěšího. Tak získáme prostor pro velkorysejší stavební změny v podnožích stávajících bytových domů na úrovni 1. – 4. NP, s čímž úzce souvisí likvidace visutých chodníků a některých dalších nefunkčních objektů tolik poplatných době svého vzniku, o problematičnosti jejichž využití není dnes sporu.
V prostoru tvořeném pouze výškovými budovami je jen velmi obtížně možné vytvořit měřítkově příjemné prostředí pro člověka, proto stávající, ale očištěnou urbanistickou strukturu doplňujeme o další nízko až středněpodlažní zástavbu, jež by s sebou zároveň nesla příslušně obsáhlé plochy pro odstavení vozidel, ovšem mimo těžiště pohybu pěších, jimž by mělo být navráceno přirozené právo prvořadých a hlavních uživatelů veřejného prostoru, na jehož logickou a měřítku člověka odpovídající konfiguraci klademe důraz.
(Datum: 01/2007)