ND projekt

12/07/2026

Tahle fotka není jen o autech. Je o lidech, kteří se nebáli vyrazit stroji, které jim to umožnily.






Gumbalkan simply
Obec Hlinka

10/07/2026

Den 7 – Cíl. A Forman si zaslouží potlesk.

Poslední ráno jsme se probudili v kempu po menší oslavě předchozího večera. Na probuzení přišla ledová koupel v řece, pořádná snídaně a samozřejmě ještě jedna „preventivní“ oprava. Tentokrát praskl volant. Ano, volant. Opraveno, dotankováno a mohlo se vyrazit vstříc poslednímu dni.

První zastávkou bylo poutní místo Međugorje, kde se podle svědectví šesti místních dětí v roce 1981 opakovaně zjevila Panna Maria. Dnes sem každoročně míří miliony poutníků z celého světa. Ať už člověk věří nebo ne, to místo má zvláštní klid a atmosféru, kterou nejde úplně popsat.

Po návštěvě jsme zamířili na pořádný oběd. Poslední bosenské speciality chutnaly možná ještě o něco lépe, když jsme věděli, že se naše balkánská etapa blíží ke konci.

Odpoledne následovala vyhlídka nad Mostarem. Město rozprostřené mezi skalami, obrovská bosenská vlajka vlající nad krajinou a výhled, kvůli kterému člověk na chvíli zapomene fotit a jen stojí.

Pak už samotný Mostar. Legendární Starý most, poslední procházka historickými uličkami, poslední nákup a nakonec několik závěrečných kilometrů na letiště.

FINISH GUMBALKAN 2026.

A teď to nejdůležitější.

Náš Forman. Auto z roku 1993, které dostalo naloženo víc než většina moderních SUV za celý život. Hory, šotolina, brody, vedro, prach, nekonečné serpentiny i přetížení… a přesto nás dovezl až do cíle. Občas si řekl o trochu péče, ale nikdy nás nenechal stát.

Dojel. Bez ztráty hvězdy.

Ve finishi jsme si dali zasloužené čepované pivo. Jenže tím cesta neskončila. Shodli jsme se, že poslední večer strávíme u moře. Přejezd do Chorvatska, koupání při západu slunce, společná večeře a dlouhé povídání o tom, co jsme za poslední týden prožili.

Byl to týden plný dobrodružství, stovek kilometrů, improvizovaných oprav, nádherných míst a lidí, na které budeme dlouho vzpomínat.

A náš Forman? Ten si po návratu zaslouží jediné – pořádně umýt, zaparkovat na čestné místo a postavit mu malý piedestal. Protože pro nás už to dávno není jen auto. Je to parťák, který dokázal, že dobrodružství není o výkonu motoru, ale o odvaze vyrazit. 🚗

Adam Šimůnek
Antonín Šamaj
Michal Doričák

10/07/2026

09/07/2026

Den 6 – Bosna a Hercegovina. Drsná, krásná a plná kontrastů.

Další den za námi a opět jsme poznali, že Balkán není jen o krásných výhledech. Dnes jsme projížděli Bosnou a Hercegovinou od rána do večera. Cestou nás překvapily nápisy „Z“, „Stop NATO“, „Živjela Rusija“ a další projevy místních nálad. Člověk si uvědomí, že historie tady rozhodně není uzavřená kapitola.

My ale pokračovali dál. A krajina? Ta všechno přebila.

Hory jsou tady obrovské, syrové a neuvěřitelně divoké. Kilometry silnic vedou mezi skalami, lesy a údolími, kde člověk potká víc ovcí než aut. Bosna umí být tvrdá, ale zároveň neskutečně krásná.

Navštívili jsme Trebinje, dali poctivý balkánský oběd a jako správní škodováci jsme neodolali zastávce u nádherně zachovalé Škody 1000 MB. Takové setkání prostě potěší.

Pak už následovala další porce horských silnic, serpentýn a výhledů. Forman dál statečně polyká jeden kilometr za druhým. Pořád bez jediné skutečné poruchy – jen pravidelná kontrola oleje, chladicí kapaliny a dotažení všeho, co se na balkánských cestách rozhodne povolit.

Večer jsme zakotvili v kempu pod horami. Po několika dnech přišla zasloužená sprcha, teplé jídlo a chvíle klidu. Přesně to jsme dnes potřebovali.

Od startu máme najeto přesně 1 843 kilometrů.

A zítra? Finále. Poslední etapa Gumbalkanu je před námi. Forman zatím dokazuje, že poctivá technika z roku 1993 ještě rozhodně nepatří do starého železa. Držte nám palce, ať těch posledních pár stovek kilometrů zvládneme stejně dobře jako všechny předchozí. 🚗💪

ND projekt

08/07/2026

Den 5 – Bosna nás nešetří. Ani Formana.

Dnes jsme konečně poznali pravou Bosnu. Prudké výjezdy, kameny, prach a cesty, na kterých si člověk říká, že tudy přece nemůže projet ani koza… natož Forman.

A přesto jede. Pořád.

Večer i ráno tam byly naprosto neskutečné. Ticho, hory, čerstvý vzduch a výhledy, kvůli kterým člověk zapomene, že celý den seděl v autě bez klimatizace.

Každou zastávku už máme svůj rituál – kontrola oleje, chladicí kapaliny, dotažení všeho, co se tváří podezřele. Zatím bez jediné opravy. Jen poctivá údržba a víra v konstruktéry z Mladé Boleslavi.

Po náročném terénu jsme si dali oběd v Sarajevu, rychlý nákup a pokračovali dál. Mrkli jsme na olympijskou bobovou dráhu, opuštěná kasárna i pyramidy u Visoka. Tam jsme se zdrželi jen krátce – kilometrů před námi bylo ještě dost.

Dnešní noc jsme si dopřáli malý luxus. Bungalov v kempu. Sprcha, postel a pár hodin opravdového spánku, než zase vyrazíme dál.

Forman stále drží. A my s ním.

08/07/2026

Den 4 – Bosna. Tady už se nejezdí, tady se žije.

Ráno jsme otevřeli oči na terase rozestavěného domu s výhledem, za který by si realitka řekla několik milionů. My za něj zaplatili jen trochou odvahy a jednou nocí ve stanech.

Kafe. Hygiena v místní taverně a sranda.

Pak přišel přejezd z Chorvatska do Bosny. Forman dostal první pořádnou ochutnávku toho, proč jsme sem vlastně přijeli. Prach, kameny, výjezdy, díry… a on? Jen vrčel a jel dál. Tohle auto si začíná získávat náš respekt.

Po cestě jsme stihli zchladit hlavy v jezeře i v ledové vodě pramene řeky. Po několika dnech na cestě člověk zjistí, že luxus není hotel. Luxus je studená voda.

Večer přišla odměna. Výjezd do výšky 1 700 m n. m. Drsné hory, minimum civilizace, nekonečný klid a kolem nás další blázni, kteří si dobrovolně vybrali dovolenou ve starých autech místo all inclusive.

Stany už stavíme skoro poslepu. Balení auta začíná mít systém. Jen Forman pomalu přestává být bílý. Vrstva bosenského prachu už není špína… ale ochranný lak.

A nejlepší na tom všem? Pořád jedeme. 🚗🏔️🇧🇦

ND projekt
Gumbalkan simply

06/07/2026

Třetí den je za námi. A zatímco jsme si mysleli, že největším nepřítelem bude stáří Formana, ukazuje se, že skutečným bossem celé výpravy je jeden ventilkový vnitřek za pár korun.

Včerejší oprava? Dnes oprava včerejší opravy. Forman si z nás evidentně dělá preventivní školení z pneuservisu. Naštěstí už máme výměnu ventilku nacvičenou tak dobře, že bychom si pomalu mohli otevřít pobočku někde u Jadranu.

Jinak ale? Forman šlape jako hodinky. Přes hory, serpentiny i rozpálený asfalt nás veze dál bez jediného protestu. Dnes jsme se dostali do opravdového balkánského terénu – kaňony, průzračné řeky, opuštěné bunkry, vraky letadel, horské vyhlídky a silnice, které mají víc zatáček než naše životní rozhodnutí.

Po cestě jsme stihli ochutnat místní kuchyni, vykoupat se v ledové řece, potkat další blázny s podobně postiženými auty a večer zase skončit někde, kde je větší klid než signál.

Na tachometru už máme přibližně 1 200 kilometrů. Forman pořád drží, posádka zatím také.

Zítra bychom měli konečně dorazit do Bosny. Tak nám držte palce… protože jestli se znovu ozve ten ventil, začneme ho považovat za čtvrtého člena posádky. 🚗🇧🇦

05/07/2026

Den 2 – Gumbalkan nás vítá po svém

Ráno jsme se probudili u kukuřičného pole. Žádný hotel, žádný wellness. Jen spacák, rosa a Forman připravený spolykat další stovky kilometrů.

Druhý den už nebyl o seznamování s cestou. Začalo to, kvůli čemu jsme sem přijeli.

První porucha na sebe nenechala dlouho čekat. Naštěstí to nebyl motor ani převodovka. Zradil nás ventilek. Součástka za pár korun nám připomněla, že na Gumbalkanu rozhodují maličkosti. Proběhlo první přezouvání, trochu improvizace a mohlo se pokračovat.

Po cestě jsme sbírali další checkpointy, navštívili opuštěný monument, tank, hrad, užili si nádherné výhledy i bouřku na horizontu. Kilometry přibývaly, únava taky, ale nálada v posádce zůstává výborná.

Večer už nekončíme u kukuřice, ale na stellplatzu. Po pořádné večeři a pár historkách z dneška zavíráme oči s pocitem, že Forman si zatím vede překvapivě statečně.

Bilance dne:
🔧 první porucha – vyřešena
🛞 první přezouvání – úspěšně za námi
📍 další checkpointy splněny
🚗 Forman stále jede. A my taky.

05/07/2026

DEN 1 – Když zjistíš, že cíl není kilometr, ale zážitek.

Ráno na Bílé jsme konečně zkompletovali celou naši osádku. Poslední kontrola, pár nervózních pohledů na Formana, otočení klíčkem… a ono to opravdu chytlo. To byla pro dnešek první splněná disciplína.

Slovensko jsme proletěli přesně podle gumbalkanských pravidel – žádné dálnice. Když už člověk jede autem z roku 1993, byla by škoda připravit ho o všechny okresky, vesnice a výmoly.

První checkpoint nás čekal v Maďarsku. Cestou jsme odškrtli hrad v Cseszneku, poctivý maďarský lángoš a samozřejmě Balaton. Povinné body splněny, žaludky také.

A pak přišlo to nejdůležitější. Ne hotel. Ne penzion. Ale hledání místa, kde se dá rozbít tábor tak, aby ráno Forman ještě stál na všech čtyřech kolech. Nakonec jsme našli krásný plácek u lesa, postavili stany, uvařili večeři, probrali první historky z cesty a během pár minut jsme odpadli.

První den za námi.
Auto žije. Posádka žije. Morálka překvapivě taky.

A to jsme teprve na začátku.

03/07/2026