21/04/2026
Komín, který vznikl za pět měsíců. Příběh družstevního lihovaru v Bojanově
Na okraji Bojanova stojí komín, který dnes působí nenápadně. Přitom je to poslední připomínka místa, kde kdysi vznikl lihovar vybudovaný s obrovským nasazením místních lidí.
Se stavbou se začalo přesně 21. července 1930. Ten den se vyměřil terén, začal výkop a odvezla ornice. Od té chvíle vznikal lihovar doslova před očima – a díky stavebnímu deníku víme téměř každý detail.
Stavbu vedl správce Antonín Fikar, který si každý den zapisoval, co se děje. Kolik lidí pracovalo, jaké bylo počasí i s čím se potýkali. A že toho nebylo málo.
Na stavbě běžně pracovalo přes 40 lidí – zedníci, tesaři, dělníci i učni. Materiál se svážel z širokého okolí:
kámen z lomů, písek z Bojanova i Pardubic, vápno z Vápenného Podola. Stroje se tahaly z nádraží pomocí koňských potahů.
A kde byl lihovar, tam byl i komín.
Ten vznikal spolu s celým provozem – jako klíčová součást technologie, která zajišťovala tah kotlů a umožňovala samotnou výrobu lihu.
🧱 Když materiál zlobí
Ne všechno šlo podle plánu. Velké problémy způsobily nekvalitní cihly. Některé byly popraskané tak, že se „uhodily a bylo z nich padesát kusů“. Správce Fikar kvůli tomu psal ostré dopisy dodavateli a nakonec musel zasáhnout i stavební dozor.
Stavba probíhala od rána do večera – pokud to dovolilo počasí. Déšť a bahno dokázaly práce úplně zastavit. Výkopy se opakovaně zaplavovaly a voda se musela ručně vylévat celé hodiny.
Volno? Pouze neděle a svátky.
I přes všechny problémy panovala na stavbě energie a nadšení.
👉 Dělníci dostali jako odměnu hektolitr piva a svačinu
👉 stavba se dokumentovala – už tehdy se fotilo
👉 a řešily se i drobné konflikty mezi lidmi, které Fikar poctivě zapisoval
A teď to nejzajímavější:
Celý lihovar byl dokončen za pouhých 5 měsíců.
Poslední zápis ve stavebním deníku padl den před Štědrým večerem 1930.
Na dnešní poměry? Téměř neuvěřitelné.
Žel, nekvalita cihel se bohužel postupem času projevila a v těchto chvílích je komín kvůli špatnému stavu zdiva demolován. Práce tolika lidí zůstane v propadlišti dějin. Tak snad alespoň zmínka o tomto úsilí nebude zapomenuta v labyrintu internetu.
