29/11/2020
Teď jsem se tak řítil autem kolem Řípu a vzpoměl jsem si na jeden dávný let......schválně jestli se v něm někdo najde 🙂 . Po celodenním letu křížem krážem Českou republikou s R22 na kontrolách plynovodu padla černočerná tma. Vracíme se pozdě zpět do Roudnice nad Labem. Na palubě je napjaté ticho. Už letíme na poslední zbytky paliva a stále nevidíme letiště. Vedle mně se nesměle ozve kolega. Tady by někde měl být Říp ne? No měl. odpovídám? Ty ho vidíš? Nevidím. A ty ho vidíš? No já ho taky nevidím. A co vidíš. No nevidím vůbec nic. A co vidíš ty? No já taky nevidím vůbec nic . No dobře. Tak někde vlevo by měla být dálnice , tak radši letíme tam 🙂 ......... moc rád na tyto lety vzpomínám. Formovalo to moje sebevědomí a schopnost věřit v sebe sama a věřit ve spolupráci v posádce. Poznávat svoje možnosti , kam ještě jít mohu a kam už ne. Nebýt těchto zkušeností odmítl bych v záchrance více letů ,než jsem dosud odmítl. Kluci v Roudnici , co mne vychovali již záchránili několik životů ,aniž by o tom vlastně věděli........patří jim obrovské díky. Nejen ode mne.....od všech 🤙
