03/05/2026
Milí příznivci novostaveb zděných rodinných domů 🙂
Dnes začnu z jiného konce.
Nastalo období grilování, buřtování a my s kolegou stavitelem jsme si dali s klientem neskutečně dobré buřty.
Myslím, že takové se nedají nikde koupit.
Ne, nebojte, nejdu se plést kuchařským influencerům do řemesla.
Jen píšu za dobu historie naší firmy totiž tu nejšťastnější předávací reportáž 🍀🌞🍀
Víte proč to byly patrně ty nejlepší buřty, které jsme kdy jedli?
Velkou roli v tom měla jejich skvělá chuť, o tom žádná.
Nedivím se, že si pro ně jezdí lidé z široka daleka.
Kolega stavitel Ondra - a že on jako nadšenec do zdravé výživy buřty jí jen vzácně, když s dětmi dělají ohýnek na zahradě – řekl, že mu chutí připomínají buřty z dětství, takové ty s malými kousky poctivého špeku.
To bude tím, že jsou to buřty hraběcí 😲
Vážně, přímo od hraběte, resp. z masné výrobny a řeznictví pana hraběte Czernina 😉
Jejich hlavní kouzlo však spočívalo v tom, že byly ochucené koncentrovaným štěstím - toho, kdo nám ty buřty na grilu připravil.
Kdo naše předávací reportáže déle sledujete, možná už tušíte, kam mířím a o čem, lépe řečeno o kom bude tato reportáž 🤔
Ano, dnes to bude o klientovi, který nám před pár lety, když se s námi poprvé setkal, řekl, že jestli mu dokážeme postavit největší přání jeho života, tak sice nebude umět udělat při předání takovou hostinu, jakou zná z fotek mých reportáží, ale že nám udělá buřty, nad kterými se nám budou sliny sbíhat.
Předem upozorňuji, že dnešní předávací reportáž je plná až zázračných momentů a možná ne všemu se vám bude chtít věřit.
Ale přísahám na šátek Mirka Dušína a celých Rychlých Šípů, všechno je to pravda pravdoucí 😇 ✌️
Když jsem tu psal o klientovi-bojovníkovi poprvé, byla jádrem jeho příběhu nezdolná snaha získat i malý dům, aby odlehčil pomoci svých rodičů se svou postiženou dcerou Ájou, nemusel využívat služeb ústavu (dnes se tomu říká stacionář) a měl pro ni víkendový dům.
Koupil parcelu co nejblíž k rodičům, kteří mu s dcerou pomáhají.
Daní za to byly přísné podmínky Územního plánu a ještě přísnější úřednice na stavebním úřadě.
I když se jednalo o stavbu rekreační v miniaturní vesnici kousek od Poděbrad, požadavky měla jak kdybychom měli stavět atomovou elektrárnu 😤
Tedy přímo vražedná kombinace.
Vrcholem všech jeho nešťastných podmínek byly jeho finanční možnosti v době, kdy covid „zařídil“ obrovské nárůsty cen materiálu a práce.
Jak jsme s kolegou zvyklí mluvit s každým bez příkras, musel jsem mu oznámit špatnou zprávu.
Za peníze, které mu spočítala jeho banka, nemáme šanci stavbu pořídit 👎
Před třemi roky by to ještě šlo, ale teď…🥺
Na to mi velmi otevřeně popsal svůj životní příběh.
O zdravé krásné dcerce, upovídaném andílkovi, která ve dvou letech prošla tak zásadní ranou osudu, že dnes má bohužel nejvyšší klasifikaci několika postižení a do konce života už nemusí ani na lékařský přezkum.
A že ten dům pro ni nutně, opravdu nutně potřebuje.
Ať má dcera vlastní postel a on nějaký minipojík, takové něco jako 2+kk ve formě domku, jen aby se tam vešli.
Chce dceři zajistit domov, byť jenom na víkendy.
Má dobrou práci, ničeho se nebojí a je připravený šetřit a splácet hypotéku.
Bude klidně jezdit jedničkovou oktávkou, než se rozpadne.
Že má pro dceru víc plánů.
Vytvořit na zahradě vlastníma rukama bazének.
Aspoň jednou by ji chtěl vzít k moři.
Pracovat s ní na zahradě, radovat se z vlastní úrody...
Prostě být s ní jako správný táta.
Jenže na to potřebuje najít firmu, která ho jako nezajímavého klienta neodmítne.
A že za tu dobu, co sleduje mé reportáže, nabyl přesvědčení, že to jsme jedině my, rodomáci.
Uff, to mám za to, že tu pořád píšu tyhle šťastné konce 🫣
Moje obrana, že fakt má na stavbu peněz málo, se hroutila jak domeček z karet 🫠
Tohle se mnou a s kolegou stavitelem Ondrou hnulo tak, že jsme mu prostě pomoct museli.
Věděli jsme, že jestli se to vůbec podaří, tak tahle stavba pro nás nebude o výdělku, ale o dobrém pocitu.
Zapojili jsme do bitvy s bankami Honzu, svého kolegu hypotéčního.
A přišla první dobrá zpráva, sehnal o 650.000 Kč víc, než nabídla klientova banka – a to rozhodlo.
Mohli jsme se pustit do práce na návrhu a projektu domu.
To nám však trvalo dlouho.
Finanční strop a přísná pravidla Územního plánu nad námi visely jak Damoklův meč.
Jindy jde při navrhování tak, abychom trefili cenu, o metry, tady šlo o každý decimetr čtvereční.
Kolega musel vytvořit tolik variant jak nikdy předtím, než to klaplo.
Chvílemi mi říkal, že to prostě nedá a že jsme dům klientovi neměli slibovat
Jenže pak se ve správnou chvíli věci začaly otáčet k lepšímu, jakoby kouzlem.
Někdo tam nahoře asi chtěl, aby se to povedlo…
Skoro zázrak se dostavil, když úřednice na stavebním přestala klást překážky a začala být vstřícná – klient jí totiž o své dcerce, jejím trápení a svém plánu pověděl...
Najednou umístění a natočení domu a jeho dispozice přestaly být problém.
Každý, kdo někdy stavěl, ví, jak je u nás mocný ten, kdo má v ruce razítko 💪
Když se klient s velkou slávou ozval, že má kouzelnou cedulku STAVBA POVOLENA, tak jako na zavolanou přišla další správná chvíle – našli jsme v té době nového stavbyvedoucího, který jak se později ukázalo, měl pro tohoto klienta nejen pochopení, ale přímo svatou trpělivost.
Stavba totiž šla pomalu, klient nikdy předtím nevybíral věci a vybavení domu, to co většinou s chutí dělají naše klientky.
Naštěstí měl klient na své straně nejenom našeho nového stavbyvedoucího, ale i naši šikovnou a komunikativní kolegyni Denisu, která mu s výběrem pomáhala.
I tak se mi při focení pomalu omlouval, že jak má načtené všechny moje reportáže, už předem ví, jak budou „mistři designu“ kritizovat, například jeho neladící výběr několika typů dřeva nebo to, že má obyčejnou kuchyňskou linku, žádnou zakázkovou.
Mávli jsme nad tím rukou.
On přece má dům, on svůj těžký cíl splnil - a to je to hlavní 👌
Tím se dostávám k momentu, když jsme s kolegou dorazili na předání.
Zvenku domek vypadal jako taková slušná zděná chata.
Říkal jsem si, že uvnitř bude znát, že kolega Ondra při navrhování domu musel šetřit místem a bude to trochu stísněné.
No to jsem se tedy spletl! 😮
Možná to z fotek nebude tak poznat, ale uvnitř bylo prostoru i světla překvapivě dost.
Navíc skvělý pocit hřejivého domova dělalo časté použití dřeva.
To kolegovo zvětšovací kouzlo spočívalo v tom, že minidomek otevřel do střechy.
V obýváku, spojeném s kuchyňským koutem a jídelním stolem, bylo dřevěné schodiště, vedoucí na takové podium, do ložnice pod pořádně zaizolovanou střechou.
Do hlavní obytné místnosti se vešel i komín pro budoucí krbová kamna.
Ten komín spolu se schodištěm opticky oddělují jídelní prostor od obývacího prostoru se sedačkou.
Francouzskými dveřmi se jde ven na budoucí terasu a je z nich výhled přímo na velkou zahradu.
Tam už klient během stavby stihnul zasadit ovocné stromy, vytvořil si políčka na brambory (už byly zasazeny) a zeleninové záhony.
Jak jsem psal, ten úžasný táta plní plán, s dcerou budou zahradničit.
I s tím jezírkem začal.
Už tam má připravenou pořádnou jámu, ve které se mu tam objevila spodní voda a hned se tam usídlila rodinka nutrií, které chodí s dcerou krmit.
Zpátky k domku, který vypadá menší, než ve skutečnosti je.
Otevření prostoru až do střechy vymyslel ten můj šikovný kolega, který není rád, když ho chválím, i u druhého pokoje.
Dostal tam úzké schody vedoucí pod střechu, kde by se dala vytvořit třeba pracovna nebo spaní pro návštěvy.
Mít leckdo z vás někde starší dřevěnou chatu, tak sázím dobrou hruškovici, že byste ji za takový dům rádi vyměnili.
Skvěle zateplená celá obálka a z chaty se stal plnohodnotný domek na celoroční bydlení.
Pár čísel k domu:
- přízemní dům, sedlová střecha s komínem, dispozice 2+kk, zastavěná plocha 50 m2
- vytápění elektrokotlem, podlahové rozvody, bojler
- obývací pokoj s kuchyňským a jídelním koutem 18 m2
- pokoj 8 m2, koupelna+WC 4,2 m2, technická místnost 4 m2, zádveří 3,7 m2
- v obývacím pokoji a pokoji otevřený strop pro vytvořené plochy ke spaní, přístup po dřevěném schodišti
S tím celoročním bydlením souvisela překvapivá informace – klient si nebude podle původního plánu brát dceru jen na víkendy, aby odlehčil rodičům a stacionáři, ale došlo k zásadní změně.
Dceři je 19 let, rodiče klienta už po těch letech potřebují odpočinek, ve stacionáři mají s dcerou plné ruce práce - tak si ji vzal do nového domu natrvalo.
Podařilo se mu vyřídit všechny úřední a finanční možnosti, jak jim stát může v takové těžké situaci pomoci.
Svitla mu i naděje na nové auto a cesta k moři časem už nebude jenom snem.
Nyní se učí se žít spolu.
Není to lehké, ale on si ani na vteřinu nepostěžoval, humor neztratil.
Nejhorší je prý nakupování.
Učí se vařit, poradil si s praním, žehlením, uklízením.
Už od páté ranní hodiny uklízel… prý kvůli mým fotkám 🤝 👌
Když nám tohle všechno vyprávěl během kolegova papírování, bylo na něm znát, jak je šťastný, že splnil svůj cíl.
Kdykoliv se podíval na dceru, oči se mu změnily.
S kolegou jsme cítili, že tohle předání je výjimečné.
Emoce poletovaly kolem nás.
Pak přišla jeho velká chvíle..
„Pánové, na slíbené buřty jsem za ty roky nezapomněl, ale jak se učím vařit, mám toho pro vás už víc.
V troubě jsem upekl kuře, brambory jsou taky hotové, venku na grilu dělám ty buřty a od pana hraběte je tam naložená krkovička.
Škoda, že řídíte oba, i to pivo mám vychlazené.
A protože mám reportáže pana Kroulíka načtené, ještě bude po jídle překvapení.
Jestli vám nebude vadit, že stůl venku zatím nemám na terase, ale stojí jen na kamení, jdeme na to.“
Ještěže jsem ráno skoro nesnídal…to se nedalo nazvat jídlem, to byla čistá žranice!
Kolega musel zapomenout na ty své zdravé výživy.
A to jsme netušili, co si na nás klient ještě nachystal.
Když už jsme pak jen funěli a už jíst nemohli, došlo na to vrcholné číslo - s vítězoslavným úsměvem přinesl tác a na něm dvě nohy zlatavého štrůdlu.
S kolegou jsme oba závisláci na štrůdlu a klient to moc dobře věděl.
Už cestou hlásil:“ Sice se už pár měsíců učím vařit, ale štrůdl ještě neumím. Tenhle je od kolegyně z práce, která mi ho upekla přímo na zakázku – plný velkých rozinek, žádné ořechy a žádný med - přesně pro pana Wilda“.
S Ondrou jsme si oba mysleli, že už do sebe nic nedostaneme, ale když jsem klientově dceři, sobě a Ondrovi dal na talířek jeden kousek, jakože ze slušnosti ochutnáme, neměli jsme tušení, do čeho se to zakousneme.
To vám byla taková božská mana, že já jsem začal s klientovo dcerou závodit, kdo toho do sebe dostane víc 😋
Korunu tomu nasadil kolega.
Poprvé za těch 14 let, co spolu předáváme domy, jsem ho viděl si dobrovolně přidat! ⚡️ 💥
Můžete si myslet, že se tady rozplývám nad nějakým štrůdlem, ale i s plnými břichy jsme ty dvě nohy nakonec spráskli.
Vůbec nechápu, kde jsme na ně vzali v sobě místo.
Je fakt, že Ája, klientova dcera, s námi držela krok, nemluvila, ale statečně jedla 👌
A aby nás klient úplně zničil, každý jsme dostali na cestu tašku s dobrotami, které si o nás klient pozjišťoval z toho mého zdejšího psaní.
Rozebral nás tedy dokonale, úplně na malé kousky.
Už jsme zažili při předávání leccos, ale takhle nás ještě nikdo nedostal.
S kolegou jsme si pak cestou domů telefonovali a shodli jsme se na tom, že tam do nás vlétla nějaká euforie, že ten táta-bojovník spolu s atmosférou domu nás nějak omámil.
Někdo by řekl, že toho tátu čekají v životě velké starosti a není mu co závidět.
No vidíte, a my jsme si přitom od něj kousek toho jeho štěstí s chutí cucli.
A hlavně jsme se shodli na tom, že na tuhle dvojici nezapomeneme.
Většina našich předání probíhá v příjemné atmosféře, často u plného stolu, ale tady, asi mi to nejde dobře popsat, tady jsme oba měli co dělat, abychom nedali najevo své pohnutí.
Nejspíše to bylo tím, že jsme jeho dceru zažili poprvé a viděli jsme živý důvod, proč ten táta-bojovník šel do akce a udolal nás.
Na závěr vás moc prosím o pochopení, že ani přes zprávy nebudu reagovat na dotazy ohledně ceny.
Pro typové domy máme naše ceny na klíč zde - https://rodom.cz/cenik-rd/
Chápu, že ten domek může leckoho oslovit a vzbudit zvědavost ohledně ceny, jenže jak jsem psal na začátku, tady jsme jako ty Rychlé šípy udělali čistě dobrý skutek.
I naše standardní cena pro vážného zájemce bude dobrá, pokud za námi někdo přijde, že by něco podobného chtěl postavit.
Zajedeme na vaši parcelu, nakreslíme studie, započteme výběr nadstandardů, spočítáme první cenu ještě před projektem.
Pak teprve půjdeme do projektu, prostě náš standardní postup.
S těmi dobrými skutky totiž musíme šetřit, abychom pak podle známého rčení nebyli po zásluze potrestáni 😇
za rodomáky šťastnou reportáž sepsal
V.Kroulík
www.rodom.cz
[email protected]
